¿La salvaje salida de Gran Bretaña del mercado de la UE? Un investigador de Bruselas dice que iROZHLAS está mostrando herramientas de tortura

La UE ofrece un acuerdo muy completo al Reino Unido que cubre todo, desde la energía hasta la cooperación policial y el comercio sin aranceles. En cuanto a cómo avanzan las conversaciones y cuánto tiempo queda, ¿ambas partes se están demorando un poco?
Pase lo que pase, nuestra relación con el Reino Unido siempre será importante. Pero debemos defender los principios de un mercado único, incluidas las cuatro libertades: la libre circulación de personas, mercancías, capitales y servicios. Esto también se aplica a las regulaciones de la UE, como las normas de protección del consumidor, la calidad del producto y el etiquetado. Esa es toda la negociación. Si Gran Bretaña sigue teniendo un acceso irrestricto al mercado nacional, es una simple comprensión de que también debe respetar sus reglas. Eso es todo.

Roland Freudenstein

Politólogo alemán, diplomático y experto en integración europea. Desde 2008 trabaja en el Centro Wilfried Martens de Estudios Europeos en Bruselas, el grupo de expertos del Partido Popular Europeo.

En otras palabras, ¿cree que si el acuerdo potencial es débil, dañará el mercado de la unión y su funcionamiento en el futuro?
Si. Los 27 países de la UE actuales, en mi opinión, le dieron a la unión acceso al mercado en condiciones favorables al Reino Unido, pero si se le permite violar los términos de su funcionamiento, otros terceros, pero también la UE, pueden solicitar otras exenciones de la Commonwealth. En los Estados. Desde el momento del referéndum y el inicio de las negociaciones en 2017, todo el proceso ha estado acompañado de temores de que no nos vayamos a la UE.

Pregunto esto porque Boris Johnson reitera que un acuerdo similar al que la UE concluyó con Canadá es suficiente. ¿No complica la negociación con el sindicato tratar de llegar a un acuerdo innecesariamente ambicioso?
Mire, hay una diferencia ideológica entre Gran Bretaña y Europa continental. El Brexit se convirtió en un proyecto ideológico para los conservadores británicos, mientras que no formaba parte de la agenda política de los partidos políticos del continente. Cualquier cosa que el Reino Unido exija y haga, ahora está empapado de esta ideología: Gran Bretaña es diferente, se ha dejado de lado. La cuestión no es si la UE está negando a Gran Bretaña lo que le ha dado a Canadá.

Otázka je, zda je možné vybudovat partnerství, když jedna strana neustále tvrdí, že je nadřazená. A takový přístup bohužel britská vláda v tuto chvíli má, byť si nemyslím, že tím odráží většinový názor britské společnosti. Brexit vykládá jako akt osvobození, za který teď zemi trestají zlí byrokraté na kontinentu. My ale chceme jen partnerství, které odráží poměr sil. Unie zastupuje 27 zemí s více než 400 miliony obyvatel a na druhé straně je jeden stát s 60 miliony. To jsou fakta, která musíme brát v úvahu.

Britové chtějí více než Kanada

Dohodě brání spor o férovou konkurenci mezi firmami, o rybolov a o řešení sporů. Nebudu zabíhat do detailů, ale když se na ty sporné body podíváme, není to oboustranný ideologický spor, který dohodě brání? Na jedné straně britská idea návratu kontroly a na druhé straně unijní důraz na pořádek založený na psaných pravidlech?
Ideový spor je ten hlavní důvod, proč máme o budoucím partnerství tak odlišné představy. Britská vláda stále chce získat dort a sníst ho, jak to Boris Johnson sám popsal, když byl ještě ministrem zahraničí. Chtějí mít plný přístup na unijní trh, ale chtějí si současně také zachovat suverenitu, kterou – jak věří – získali brexitem.

Tak to ale fungovat nemůže. Pokud se britský přístup nezmění, spořádaný odchod na přelomu roku jednoduše nebude. Ideologická konstelace ale není oboustranná. Kontinent z vyjednávání ideologický projekt nedělá. To Británie.

Často slyším stížnosti od britských diplomatů, kteří mimo záznam říkají, že Evropská unie nechce pochopit, že teď už vyjednává se sobě rovným suverénním partnerem. Podle vás to je tedy umělý argument? Nemají pravdu? 
Velká Británie byla vždy suverénním státem. Každá země Evropské unie je suverénním státem, podpisem přístupových smluv jsme jen dobrovolně souhlasili, že některá rozhodnutí budeme provádět společně a že budeme společně také utvářet právo. To je unie. Nejde o nástroj na zotročení svobodných zemí. Británie ale stále předstírá, že ji utlačovali bruselští byrokraté. Toto vnímání vládnoucích elit v Downing Street číslo 10 je problém. A upřímně řečeno, oni sice říkají, že by jim stačila dohoda podobná té s Kanadou, ale nechtějí ji. Chtějí mnohem více, chtějí neomezený přístup na jednotný trh Evropské unie, aniž by museli respektovat jeho pravidla. To Kanada nemůže.

Varianty brexitu nejsou černobílé

Boris Johnson už dvakrát veřejně připustil, že neřízený odchod z unijního trhu bez dohody na konci roku je velmi pravděpodobný. Jaké důsledky by přinesl?
Ať už v těchto dnech zaznívá cokoliv, je třeba si uvědomit, že jde částečně o součást divadla, o součást vyjednávání. Ve středověké tortuře se tomu říkalo předvést mučicí nástroje. Přesně to se teď děje a mimochodem na obou stranách. Když Evropská unie nyní připravuje nouzovou legislativu na zajištění kontroly hranic a základního dopravního spojení pro případ neřízeného odchodu, jde také o ukazování mučicích nástrojů.

Stejně tak když Boris Johnson říká, že neřízený odchod považuje za pravděpodobný. Neznamená to, že si ho také přeje, stále chce dostat dort a sníst ho, nebo alespoň co největší díl. Nevylučuji britský odchod bez dohody, ten se vyloučit nedá. Dramatický cirkus, který obvykle provází závěr každého vyjednávání, mívá tendenci k nekontrolovatelnosti. Obě strany se vmanévrují do rohů a stává se, že se z nich někdy už nedostanou. I to může nastat, ale řekl bych, že mnoho z toho, co zaznívá, je stále součástí vyjednávání. Jde o signál: „My se vás nebojíme.“

Dobře, ale přesto, pokud by scénář neřízeného odchodu nastal, co by přinesl, pokud odhlédneme od jasných bezprostředních důsledků v podobě návratu obchodních bariér?
Nesdílím dojem, že by nás čekaly dekády konfrontace mezi Británií a kontinentem. Někteří lidé říkají, že v případě nedohody se Británie stane nepřítelem, ne ve vojenském smyslu, ale ve smyslu hospodářské a politické rivality.

Ale i kdyby odchod bez dohody nastal, pak nás naše zájmy přinutí ke spolupráci v řadě oblastí. Patří mezi ně vnitřní bezpečnost a boj proti terorismu nebo špionáži. I v posledních dvou letech vidíme velmi pozitivní výsledky naší spolupráce. Totéž můžeme čekat v postoji třeba vůči Číně. Je v zájmu Britů i nás, abychom spolupracovali v postoji vůči silným aktérům, kteří šikanují ostatní, mezi které se Čína zařadila a pandemie to ukázala.

Ani v případě nedohody se neobjeví nepřátelství. Nastane pragmatická kooperace a ano, také ideologická soutěž. Vidíme ji i teď. To třeba, když Británie jako první certifikovala vakcínu proti koronaviru a ačkoliv ji nevyvinula, křičela u toho, že jde o důkaz nadřazenosti britského systému proti pomalým byrokratům v Bruselu. Ale to se bude dít tak jako tak.

I v případě odchodu s dohodou zůstane v britském politickém spektru síla, která svou politickou identitu vybudovala na odmítnutí principů Evropské unie. Je chyba dělit výhled do budoucna na černý a bílý, na harmonii v případě dohody a na ideologickou válku a konec spolupráce v případě nedohody. Tak to zkrátka není.

Viktor Daněk

Sdílet na Facebooku



Sdílet na Twitteru

Sdílet na LinkedIn

Tisknout

Kopírovat url adresu



Zkrácená adresa




Kopírovat do schránky

Zavřít